Bílý společník, který si vás získá, to je bišonek.
Rozhlížíte se už také nějakou dobu po malém, přátelském a veselém pejskovi, který má silnou vazbu na svou rodinu, a líbilo by se vám, kdyby měl navíc krásnou bílou barvu? Podíváme-li se do skupiny společenských plemen, najdeme mezi nimi hned několik takových. My jsme si však mezi nimi tentokrát vybrali bišonka, kterého si vám dovolíme nyní prostřednictvím portrétu plemene blíže představit. A kdo ví, třeba právě on si získá místo ve vašem srdci i na gauči u vás obýváku…
Bišonek nebo možná trochu honosněji bichon frisé je už na první pohled okouzlujícím společenským plemenem s atraktivním vzhledem. Ale pozor, nenechte se jen tak snadno zmást. Tento malý bílý pejsek možná na první pohled vypadá jako „neškodný“ plyšák, avšak za jeho roztomilým zevnějškem se skrývá inteligentní, citlivý a aktivní pes, který vyžaduje úzký kontakt se svým člověkem i určitou míru péče. A my si povíme nejen vše o jeho povaze a ke komu se nejlépe hodí, ale také o tom, co obnáší jeho výchova a jaké má další potřeby tak, aby doma i venku panovala všeobecná spokojenost.
Kde se vzal tu se vzal Bílý společník, který si vás získá, to je bišonek Bišonek frisé patří mezi velmi stará společenská plemena, jejichž historie sahá hluboko do období starověku. Za jeho předky jsou považováni tzv. barbichoni, malí psi s jemnou, často bílou srstí, kteří se vyskytovali především v oblasti Středomoří. Tito psi se postupně šířili díky námořníkům a obchodníkům, kteří je brali na své dlouhé plavby jako společníky. Právě tímto způsobem se dostali do různých částí Evropy i mimo ni. Velkého rozmachu dosáhli bišonci v období renesance, kdy si získali oblibu zejména v Itálii a později ve Francii. Zde se stali doslova módním doplňkem šlechty a královských dvorů. Byli hýčkáni, upravováni a často zobrazováni na uměleckých dílech. Jejich popularita však nebyla trvalá, období francouzské revoluce znamenalo výrazný pokles zájmu o „šlechtická“ plemena a mnoho bišonků se tak ocitlo doslova na ulici..." (výňatek článku o bišoncích, který napsala Iveta Panýrková a který byl uveřejněn na stránkách eCanis.cz)
celý článek si můžete přečíst ZDE.